Pot, slzy a loučení

Plných 13 dní snil český hokejový národ nádherný, pestrobarevný sen o velkém úspěchu na osmdesátém MS v Rusku. Včera v podvečer, ve chvíli kdy se po backhandovém blafáku Tomáše Zohorny odrazil puk od levého betonu amerického golmana , jsme byli z této dlouhotrvající iluze nešetrně probuzeni.

Na mladý český tým dolehla v nejdůležitější chvíli tíha okamžiku a v dramatickém, infarktovém čtvrtfinále podlehl výběru Spojených států 1:2 na nájezdy.
Co naplat, že Vůjtkovi svěřenci dominovali základní skupině A. Co naplat, že většina hráčů, kteří byli na velkém světovém turnaji poprvé, naplnili svůj potenciál a předváděli výkony, za které by se nemuseli stydět ani ti nejlepší borci světové extratřídy. Co naplat, že až do posledního okamžiku plápolala jiskřička naděje.

O neúspěchu rozhodovali vteřinové momenty. Momenty, které již nebylo možné vrátit zpět. Momenty, jejichž vládcem se stal americký brankář Kinkaid a pravděpodobná jednička letošního NHL draftu Auston Matthews. Momenty, ve kterých rozhodovaly centimetry o tom, na čí stranu se přelije euforie a na čí zmar.

Bezprostředně po vyřazení oznámil trenér Vůjtek svou rezignaci a potvrdil informaci, že nepovede české mužstvo na zářijovém světovém poháru v Torontu.

Přestože se v médiích a kuloárech špitalo o tom, že český tým je před čtvrtfinálovým střetnutím s USA jasným favoritem. Navzdory spekulacím, že nás špatně hrající tým Spojených států nemá čím zaskočit, se ukázalo, že v turnaji, ve kterém úspěch či neúspěch závisí na jednom šedesátiminutovém utkání, si nelze být ničím jistý.

Američané byli po celou dobu zápasu více než vyrovnaným protivníkem, dobře bránili své obranné pásmo, působili mnohem klidněji a vyrovnaněji, a přestože si největší šance vytvářeli až v závěru zápasu a v prodloužení, můžeme konstatovat, že jejich triumf byl nakonec s trochou štěstí zasloužený.

Hned v úvodní desetiminutovce se na některých našich klíčových hráčích začaly projevovat nepříjemné příznaky trémy. Kotouč nás často neposlouchal a přeskakoval naši čepel. Pod dojmem důležitosti zápasu jsme možná hráli až příliš na jistotu, bez zdravého rizika a bez rozdílové nadstavby.

Američané nám nabídli za zápas celkem 6 přesilových her. Ty však naši hráči využívali spíše pro oddych a pro zklidnění hry než pro uzemnění soupeře. Občas se nám sice podařilo sevřít protivníka v obranném pásmu, ale kombinace byla příliš opatrná a pomalá. Vstřelená branka by v takovém případě byla spíše dílem štěstěny než zaslouženým úspěchem. Jedinou výjimkou byla Červenkova šance ze závěru první třetiny, po kombinaci na jeden dotek.

Vsaďte si u Tipsportu Bonusy: 150 Kč na hráčský účet a až 50000 Kč bonus na vklad.	Vsaďte si u Fortuny Bonusy: 100 Kč na ruku nebo 300 Kč sázka bez rizika nebo bonus až 5000 Kč na vklad.
Zaregistrujte se u Tipsportu.	Zaregistrujte se u Fortuny.

V 16. minutě, ve chvíli kdy jsme to nejméně čekali, se poprvé a naposled rozbušilo srdce českého fanouška radostí. V oslabení jsme skvěle zaforčekovali a rozbili americký přechod přes střední pásmo, což vyústilo v samostatný únik Tomáše Zohorny. Nižší rychlost přinutila obránce Moroona přitáhnout si k sobě našeho útočníka holí a rozhodčí bez váhání nařídil trestné střílení. Z předchozích šesti nájezdů, které čeští hráči na MS absolvovali, nejel Tomáš Zohorna ani jediný, ale s tímto klíčovým si dokázal poradit. Pozdější hrdina amerického týmu – gólman Kinkaid možná až příliš lacině slupnul Zohornovo naznačení do backhandu, odkryl forhendovou stranu, do které náš útočník nakonec zamíchal pukem a střelou těsně nad betonem roztrženého Kinkaida otevřel skóre.

Dlouhou dobu jsme se však z vedení neradovali. Hned dvě minuty po začátku druhého dějství nás bohužel nepodržel čárový rozhodčí. Je dobré když rozhodčí píská bezchybně a na obě strany. Na konci první třetiny nás sice rozhodčí podrželi správně odpískaným trestným střílením. V té druhé nás ovšem měli podržet znovu správně odpískaným ofsajdem Matthewse. Žel se tak nestalo. Drobná nepozornost čárového sudího nás připravila o zasloužené vedení i o potřebný klid.

Po akci Widemana s Vatranem nás Američané přehráli ve středním pásmu, Matthews byl však v útočné třetině o dobrého půl metru dřív, než dovolují pravidla. S touto výhodou se samozřejmě dostal včas i za našeho stínujícího obránce, dlouhou backhandovou kličkou si najel před Furcha, roztáhl ho jak natahovací gumu a umístil kotouč do míst, kde slunce nesvítí – 1:1.

Naši měli ještě ve druhé části dobré možnosti jak zvrátit vedení na svou stranu, ale ani Červenka ani naše nová posila z NHL Radek Faksa své samostatné úniky nedotáhli. Šanci měl i na druhé straně Matthews, jehož dělovka na okamžik zmizela z našeho časoprostoru a objevila se o několik setin sekundy později na břevně Furchovy brány.

Shakespearovské drama nakonec dospělo do prodloužení, ve kterém nás hokejový pánbůh naposledy ochránil před zdrcující zkázou. Dvacet vteřin před koncem odevzdal Kempný puk za bránou McCabovi, jenž přihrál do stoprocentní šance Widemanovi. Naštěstí však puk, který směřoval do brány, na poslední chvíli drncnul o hokejku usilovně bránícího Kundrátka a skončil bezpečně mimo.

V samostatných nájezdech nás ovšem štěstí přeci jen opustilo. To když nejprve perfektně chytající Kinkaid uhájil Kašparovskou skulinku mezi svými betony a stal se tak vůbec prvním gólmanem na mistrovství, který pokořil našeho už třikrát úspěšného ostrostřelce. Svůj první nájezd na mistrovství poté naopak vychytal Dominik Furch, když dobře vybruslil Hendricksovu kličku do backhandu. Bleskurychlý Koukal poté nedotáhl svůj backhandový blafák, naopak Matthews po vzoru Lukáše Kašpara dostal úspěšnou střelou mezi betony naše mužstvo do kritické pozice. Tomáš Zohorna musel svůj poslední nájezd proměnit, ale Kinkaid nekompromisně zapečetil českou bránu do semifinále svým levým betonem.

Přes všechno zklamání však nezbývá než našim hochům zatleskat a poděkovat, za skvělé představení, kterým nás po 13 dní své účasti na šampionátu bavili a udržovali ve varu. Hoši děkujem! A snad to vyjde příští rok anebo již letos na zářijovém Světovém poháru v Torontu.